Žraloci jako obětˇ

Drastický celosvětový úbytek žraloků není způsoben pouze lovem pro maso. Velký bílý žralok byl po desetiletí zabíjen pouze proto, že se jej lidé báli a chtěli si přivlastnit jeho přirozené prostředí pro sebe. Ačkoliv je jeho maso nepoživatelné, byl zabíjen ze strachu a jeho čelisti byly cennou trofejí pochybných hrdinů. Nyní se ocitá na pokraji vyhubení a na poslední chvíli některé státy vyhlašují jeho ochranu ve svých výsostných vodách. Tisíce žraloku umírá rovněž v ochranných sítích podél rekreačně využívaných pláží. Přitom účinnost takových sítí je sporná, protože 50% žraloků se nachází zapleteno v síti směrem od pláže! Tyto sítě tak plní pouze psychologickou funkci, ale žraloci umírají. Jihoafrická republika nyní zvažuje jiné možnosti ochrany pláží, např. slabé elektrické pole. Ale asi nejvíc žraloci trpí změnami svéhopřirozeného prostředí. Vědecká pozorování uvádějí až 80% úbytek ryb ve světových oceánech za posledních 30 let a ryby jsou hlavní potravou žraloků. Splašky z velkých řek, havárie tankerů a globální oteplování, to všechno negativně ovlivňuje populace žraloků a dramaticky snižuje jejich stavy. V neposlední řadě doplácejí na pomalý reprodukční cyklus. Žraloci, jako vrcholoví predátoři, jsou naprosto spolehlivým identifikátorem zdravého moře. Kde nejsou žraloci, je moře nemocné, chudé a smutné.